Když jsem se před čtyřmi lety přestěhovala do Brna s cílem vystudovat zde vysokou školu, věděla jsem, že si budu muset najít i občasnou brigádu, abych vydělala nějakou tu korunu. Přece jen život není levný. A rozhodně jsem nečekala, že najdu práci svých snů. Pár brigád už jsem předtím měla a žádná sláva. Rozhodně to byl vždy způsob, jak si vydělat peníze, ale nejednalo se o nic dlouhodobého, jelikož podmínky nebyly ideální. Když jsem v březnu 2017 narazila na nabídku práce v DesignBeatu, měla jsem radost. Druhou možností bylo balit dárky v obchodním centru. Jsem velice ráda, že jsem se tehdy rozhodla právě pro DesignBeat.
Od té chvíle uplynuly už tři dlouhé roky. Nečekala jsem, že je všechny strávím tady, ale proč měnit něco, co funguje a baví tě. Pracovala jsem především na projektu Vazbič. Vytiskla jsem a svázala nespočet diplomek. Vyzlatila hromadu desek. Poznala mnoho studentů z mnoha vysokých škol. Byla to jízda. Někdy naprosto pohodová práce, jindy jsem nevěděla kam dřív skočit. Jedná se hlavně o sezónní práci, takže když mnozí vysokoškoláci do noci dopisovali své závěrečné práce, my jsme je ve Vazbičovi do noci tiskli a vázali. Odeslala jsem hromadu e-mailů s podpisem “Vazbička Tereza”. Pak jsem tak omylem podepisovala i soukromé e-maily.
Samozřejmě se po čase vše stalo rutinou, ale jedna věc mě nikdy neomrzela. Kolektiv, který tu vznikl. Vždy je to totiž o lidech. Časem se tu vytvořila stabilní skupina lidí, ze kterých jsem většinu sama zaučila. Nakonec jsou z nich mí dobří přátelé. Díky nim byla tato práce natolik zábavná. I v těch nejnáročnějších chvílích jsme neztráceli smysl pro humor a makali jako fretky. Proto jim všem děkuji za skvělou atmosféru, která tu vždy panovala.
I když jsem se věnovala především Vazbičovi, měla jsem možnost pracovat i na ostatních projektech DesignBeatu. A přesně z toho důvodu to nikdy nebyla nuda. Hlavně jsem se mnoho naučila a to mi zatím žádná jiná brigáda nedala. Měla jsem možnost rozvíjet své schopnosti a zapojit svou kreativitu. Nejlepší na tom bylo, že časově jsem vždy práci zde přizpůsobila svému rozvrhu. Nemusela jsem tedy odkládat studium na druhou kolej, abych si vydělala peníze. Byla to skvělá zkušenost a nikdy na ni nezapomenu. Mrzí mě, že odcházím, ale začíná nová kapitola mého života. Doufám, že bude stejně tak skvělá, jako když jsem byla Vazbička Tereza. A především doufám, že zde bude pracovat spousta dalších skvělých lidí. Těch totiž není nikdy dost.
